středověk: konec antické civilizace (pád západořímské říše 476 – objevení Ameriky 1492/zveřejnění tezí Martina Luthera 1517)
středověk silně ovlivněn expandujícím křesťanstvím (hlavním textem je Bible)
podíl na vzniku feudalismu <= názor ospravedlňující nerovnosti: společenský řád je dán Bohem, člověk jej tedy nemůže změnit a musí se mu podřídit – dělení společnosti na trojí lid – duchovní, páni a poddaní
dvě centra literatury
na západě Řím (latina)
na východě Konstantinopol (latina)
centra vzdělanosti: kláštery, chrámy, školy, později hrady a od 12. st. vznikající univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge)
pokusy Karla Velikého (konec 8. st.) a Oty Velikého (konec 10. st.) soustředit tehdejší vzdělance ve svých sídelních městech = karolinská a otonská renesance
gramotní byli dlouho jen kněží a mniši
do 11. století je drtivá většina děl psána latinsky (nebo řecky)
rozvoj národních jazyků začíná ve 12. století literatura psaná v národním jazyce je pak často zaměřená světsky
málo děl se zachovalo celých
Obecná charakteristika literatury
v literatuře nebyla důležitá originalita, uplatňovala se tu nápodoba (něčeho dokonalého, Boha, světců)
knihy byly ručně opisovány, opis často neodpovídá předloze, literatura tak vzniká sama ze sebe
není znám autor většiny děl, ani jejich opisů, není známa doba napsání díla
pro zvýraznění absolutní dokonalosti byl používán kontrast (dobro – zlo, bůh – ďábel)
ideálními postavami byli světec (věřil v boha, konal zázraky, je to duchovní postava) a rytíř (světská postava, byl statečný , udatný, chránil krále a vlast)
Základní literární památka je Bible, která obsahuje starý zákon a nový zákon – náboženský, historický, mravní význam
apokalypsa (zjevení sv. Jana) – konec světa, poslední soud
překlady
Starý zákon – 1400 př. Kr., hebrejsky, 39 knih, 3 oddíly
Tóra (nejstarší, 5 knih Mojžíšových: 1. kniha – Genesis)
Knihy Proroků (dějiny Izraele, skutky proroků)
Svaté spisy – biblické knihy (obsahují mýty Adam a Eva, Babylonská věž)
Duchovní a světská literatura
Duchovní literatura (konec 5. st. – poč. 9. st.)
vzdělanost a školství zpočátku v rukou církve => vznik děl hlavně s náboženskou tematikou
duchovní literatura byla sice ze začátku mnohem rozšířenější, s nástupem univerzit se ale její náskok zmenšoval
církevní směry
patristika – literatura círk. otců (sv. Augustin)
scholastika – spojení víry a rozumu (sv. Tomáš Akvinský)
formy:
legenda (o životě a činech světců;) – hlavní forma
lyrická píseň
náboženské drama (základem byly chrámové obřady, hl. velikonoční a vánoční)
pasionály (soubory legend)
hagiografie (životopisy světců)
traktáty (řeší náboženské otázky)
za účelem zprostředkování víry k lidem: kázání, modlitby, žalmy a písně
kázání byla prokládána krátkými příběhy neduchovního charakteru (tzv. exempla)
k duchovnímu písemnictví patří obřadní (liturgické) hry (vztahují se k výjevům z Bible)
Pašije (zpěvy z Velikonoc)
Hry tří Marií (dramata zobrazující nářek Panny Marie nad ukřižováním JK a jeho balzamování)
Mystéria (zobrazovala narození Ježíše)
Mirákly (zobrazovaly zázraky a morality se snažily o ponaučení)
Světská literatura ((poč. 9. st. – pol. 15. st.)
hrdinské eposy (rozsáhlá vyprávění, v nichž statečný hrdina bojuje proti nepřátelům a nadpřirozeným bytostem)
později se z hrdinských písní vyvinuly kratší romance
hrdinská epika i v Rusku a na Balkáně
nazývají se byliny a junácké písně
s rozvinutím feudalismu vzniká rytíř epos, kde je hlavní hrdina rytíř, se všemi vlastnostmi ideálního rytíře (oblíbeným hrdinou je král Artuš a Alexandr Makedonský)
ve středověku se začíná rozvíjet dvorská lyrika (autory byli šlechtici feudálové či jejich poddaní)
ve Francii trubaduři a truvéři
v Německu minesangři
hlavním tématem této lyriky byla láska a milostné trápení
dvorští básníci často k recitování svých děl najímal žongléry, ti uměli zpívat, recitovat, hrát na nástroj, artistická čísla
žákovská poezie – rozverná, náměty milostné i pijácké; občas makaronština (latina kombinovaná s místním jazykem)
cestopisy (často byly i velmi smyšlené)
důležitým zdrojem informací o středověku pro dnešek byly kroniky a letopisy
divadelní hry: světská dramata – hry antických autorů, nehrály se v kostelech
frašky (komedie s nadsázkou)
pastýřské hry
Měšťanská literatura
neidealizované všední jevy, rozpory a nedostatky současného života
zábavnost a komika, přecházející v ironii, satiru, parodii
tvořeny a šířeny hlavně kleriky, studenty a žakéry
formy: fabliaux (komické veršované povídky), zvířecí epos (spojení bajek), drama (hráno na náměstích, trzích apod.)
Mastičkář
drama, česky, velikonoční hra (obřadní hra), píše se v národních jazycích, 14. stol., germanismy
mastičkář zesměšňuje prodavače hojivých mastí
Díla evropské středověké literatury
mnoho původních děl středověku se nezachovalo vůbec, nebo jenom jejich část, někdy se zachovaly jen opisy
písař opisu přidával (či ubíral) různé části, proto opisy nejsou autentické
Duchovní literatura
nejslavnějším církevním dílem byla Legenda Aurea (Zlatá legenda) italského biskupa Jacoba de Voragine soubor legend, který byl často upravován pro potřeby místních kazatelů
Hrdinské eposy
hrdina (rytíř) v sobě spojuje náboženské i světské hodnoty (ochránce slabých, úcta k ženě) – dobrodružnost a exotika – ztrácí se vztah k historii, děje a osoby jsou smyšlené a přizpůsobené soudobým ideálům a názorům šlechty
Anglie – Beowulf (8. stol)
Děj se odehrává okolo roku 500 ve Skandinávii (Dánsko)
Hlavní hrdina – Beowulf, se utkává s nadpřirozenými bytostmi a stává se dánským králem
Text je napsán ve staroangličtině
Francie – písně o činech (Chanson d´geste)
nejčastěji se týkaly postavy Karla Velikého
Píseň o Rolandovi – Roland byl rytíř vedoucí zadní voj franckého vojska, který byl zradou napaden Maury. Roland je zabit a jeho smrt je pomstěna.